Martina: Myslíš si, když se znovu odvolám na slova paní Ursuly von der Leyenové, že je možné v rámci Green Dealu být konkurenceschopný? Nebo je to protimluv?

Hynek Beran: Nevím. Je možné být v rámci hlouposti chytrým? To je jakási až sokratovská otázka. Upřímně řečeno, když jsi mi ji položila, tak nevím. A jako inženýr říkám, že určitě ne. Těžko můžu nalézt scénář, kde by toto šlo, protože Green Deal je pojatý jako fanatická ideologie.

O co kvůli Green Dealu přicházíme? Jedna věc jsou emisní povolenky, a druhá věc jsou předražené zdroje. Podobný princip tady byl použit za protektorátu po roce 1939, když sem nastoupila německá armáda, a oni tehdy svou německou marku udělali za 10 korun, a reálná hodnota byla zhruba poloviční, tak 5 až 6 korun. A teď si představte, že přijde někdo z Německa s wehrmachtem, hodí na stůl marku, a řekne: „Hele Máňo, v Čechách je všechno za polovic, já ti to tady vykoupím, skoupím.“

Což také takto fungovalo. A podobně to je, když si představíte, že v jádru se vyrábí elektřina za 25 haléřů, a Němci si jádro zavřeli. Takže celý trend – ne ve Francii, pozor, Francie na to jde jinak, to není evropský trend – ale tady kolem lipské burzy, na který jsou navěšení naši – je takový, že se to musí prodávat desetkrát dráž, aby se to vůbec uživilo. Podívejte se na obnovitelnou energii. Na aukcích, které vyvěšuje ministerstvo, poptáváme větrnou energii za 3,20 Kč – ale v jádru si ji vyrábíme za 25 haléřů. A horníci třeba, nebo z uhlí vyrábíme s povolenkou za 2 Kč až 2,50 Kč. Tohle rozum nebere.

Emisní povolenky byly rýmičkou, která se zvrhla v brutální okrádačku celé civilizace

Martina: Tento problém ale nezačal včera, ani před rokem. Řekni mi, kde jsou kořeny tohoto problému, který jsme buď ze začátku podceňovali, nebo jsme si ho nevšímali? Nebo byl tento systém na to, jak dostat z občanů všechny peníze, vymyšlen a propracován tak dobře?

Hynek Beran: Já bych řekl, že je to něco podobného, jako když má někdo v organizmu nějakou nemoc, třeba nějaký zánět, rýmu, nebo něco takového, a pak, když je organizmus nějakým způsobem oslabený, se ta choroba totálně zvrhne, a zachvátí organizmus celý.

Martina: A co byla rýmička? A kdy se to zvrhlo?

Hynek Beran: Co byla rýmička? To byly určitě emisní povolenky a začátek obchodování s nimi. A kdy se to zvrhlo, nebo kdy docházelo k prvním doložitelným zvrhlostem? Tak si představte, že v době energetické krize – kolega Noveský říká, že u nás žádná krize nebyla, fyzická tedy ne, energetická krize v České republice byla jenom krize finanční, ekonomická, my jsme tady žádnou energetickou krizi neměli. Energie jsme měli dost, a vyváželi jsme ji. Tak jak jsme mohli mít krizi, když jsme vyváželi?

A co říkala paní z Evropské unie? Že je to skvělé, že trh s emisními povolenkami dobře funguje. Dokážete si představit, že někdo vám vyhodí plynovod do vzduchu, Evropská unie s tím má problémy, a trh s emisními povolenkami – v podstatě s lichvářským plativem, které odvádíme někam do zahraničí, i mimo Evropskou unii, jak říká premiér Babiš – funguje dobře. A to nám říká vrcholná unijní představitelka. Tak pro koho asi pracuje? Pro Evropany? Nebo pro fondy?

A když bychom v té době udělali nějaká solidární opatření, tak elektřiny zase tolik nechybělo. Čtyřicet procent byla dovozní závislost, a 20 procent elektřiny děláme ze zemního plynu, takže nám chybělo asi 8 procent, což jsme byli schopni doplnit nějakou solidaritou. Ale co je naprosto nejbrutálnější? Představte si, že Poláci chtěli Ukrajině, kde lidé mrznou, kde jsou válkou poničeny energetické sítě, dodávat elektřinu, a co řekla Evropská unie? Nejprve zaplaťte emisní povolenky, a pak to tam dodávejte. Ve stavu nouze, prosím, kdy tam lidé mrznou. To je strašné.

Představte si, že je to dnes něco podobného, jako potravinová pomoc, tedy že by někdo někam posílal potraviny, a někdo podobný paní Leyenové by říkal: „Ano, můžeš dodávat, ale nejprve zaplať tribut lichvářům, a pak si tam voz, co chceš.“ Toto už je naprosté nelidsko-brutální jednání. Když chci něco dát, tak nejdřív zaplatím lichvářům. Bere toto někomu rozum? Dostali jsme se za hranici morálky této civilizace. Na jednu stranu jsme všichni na straně Ukrajiny – nebo někteří říkají, jak my jsme na straně Ukrajiny – a na druhou stranu, když ji někdo chce pomoct, aby tam lidé nemrzli – nemluvím o armádě – tak z toho má platit emisní povolenky? Kam jsme to dospěli? Tohle je Absurdistán.

Slovensko větrníky nepotřebuje, přesto mu je vnucují investoři, kteří na tom chtějí vydělat

Martina: Pojďme se podívat na další zdroje elektrické energie. To, co by nás do budoucna mělo spasit – aspoň vzhledem k veřejné diskuzi politiků směrem k nám, je to, že když nastavíme obrovské množství větrníků, tak nás čekají už jenom samá pozitiva a sociální jistoty. Vládní strany jsou skeptičtější, ale také to zcela neodmítají. Třeba vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek chce bojovat proti akceleračním zónám pro výstavbu větrných elektráren v blízkosti obcí, a rád by prosadil prodloužení vzdálenosti, kde je možné větrník postavit o dvě stě, případně o půl kilometru. Je to podle tebe dostatečné? Jsou akcelerační zóny hlavním problémem větrné energie?

Hynek Beran: Samozřejmě, že ne, když se ptáme takhle. Já se to pokusím logicky vysvětlit z druhé strany. Asi začnu aktualitou ze Slovenska. My máme určitou část energetického mixu v uhlí, asi čtvrtinu, když od toho odečtu vývoz elektřiny do Německa, kvůli kterému si tady uhlí zbytečně pálíme, a platíme z něj povolenky. Ale Slovensko je na tom jinak. Na Slovensku si dostavěli jaderku, a na rozdíl od nás dostavují ještě čtvrtý blok v Mochovcích.

Martina: A mají energetický mix.

Hynek Beran: Mají energetický mix bezemisní. Oni mají 65 procent jádra, a pak tam mají hodně vody. My máme asi 2 procenta, protože Vltava je placatá, ale oni tam mají Dunaj, což je silný tok, Gabčíkovo, a ještě Vážskou kaskádu. Takže si asi 15 až 20 procent vyrábějí z vody, z obnovitelného zdroje.

Takže Slovensko nemá žádný problém, že by muselo zavírat uhelné doly. Slovensko je zavřelo, a elektřiny má přebytek. Tak ať mi někdo řekne, k čemu Slovensko potřebuje akcelerační zóny? Když už bych připustil teorii, že kdo má v mixu ještě nějaké CO₂, tak je energeticky nezdravý, tak mu tyto vymoženosti budeme nutit. Ale proč to vnucujeme Slovensku, které je v elektřině soběstačné? To je jako kdybychom vnucovali nějaká antibiotika, nebo spíše cytostatika, nějakému organizmu, který je energeticky totálně zdravý. To je zločin, to je lumpárna.

Martina: Jak si odpovídáš na to, proč se to děje? A proč se to děje i u nás?

Hynek Beran: Já se dostanu k nám, ale aby posluchači pochopili ten absurdismus na straně Slovenska. To jsou vlastně ti samí investoři, kteří na tom chtějí vydělávat. Takže oni vnucují nějaké zdroje zemi, která to nepotřebuje, zemi, kde to rozhodí stabilitu sítí, kde to zničí přírodu, a kde to ještě navíc zvýší fosilní spotřebu, protože za to budou muset najíždět záložní plynové elektrárny. A pojďme tedy k nám, a k akceleračním zónám. Ty se směješ, ale je to tak.

Martina: Absurdita je někdy až úsměvná. Je to jiný projev bezmoci.

Pět set metrů od baráku stojí Eiffelovka, ale místo věže je to Frankenstein s vrtulí

Martina: Ty jsi byl před několika týdny na setkání občanů v Ralsku, kde se mají stavět větrné elektrárny – je to jedna z akceleračních zón. Co byl hlavní argument a obava občanů, kteří tam žijí?

Hynek Beran: Je to obava o svůj domov, protože když si představíme, že vám někdo vybuduje – jak jsi říkala – 500 metrů, což je zákon od Lukáše Vlčka…

Martina: Který schválili takřka na poslední chvíli těsně před volbami.

Hynek Beran: Těsně před, a ještě si k tomu vypsali v prosinci, už v demisi, aukce. Myslím, že většina posluchačů stála pod Eiffelovou věží, a Eiffelova věž měří asi 300 metrů, a tohle měří 250 metrů, akorát to má na konci vrtuli. Takže si představte, že vám 500 metrů od baráku stojí Eiffelovka, ale není to Eiffelovka, ale je to Frankenstein, který dělá vibrace a hučí.

Martina: A je jich tam třeba dvacet.

Hynek Beran: Tak 500 metrů jich 20 nebude, protože budou trochu v rozestupech, ale v blízkosti na obzoru jich dalších 20 bude, takže se na ně musíte koukat. V blízkosti baráku vám třeba hučí jeden, nebo dva. Takže dvacet jich kolem jednoho domu nedáme, ale i ten jeden stačí.

Turbínový syndrom není probádán, ale zvířata z okolí větrníků utíkají nebo hynou

Martina: Já jsem se dočetla, že už v roce 2021 si jeden belgický pár stěžoval na poškozené zdraví, protože žili v blízkosti větrné farmy. A po mnoha soudních tahanicích a odvoláních francouzský soud nakonec uznal, že dvojice utrpěla takzvaný „turbínový syndrom“ a přiznal jí odškodné, které musela ta větrná farma zaplatit. Co to je „turbínový syndrom“? Víme o tom vlastně něco? A jsou tady tendence tento jev skutečně zkoumat, a pohlížet na něj vědecky?

Hynek Beran: Je to věc, která zatím není úplně probádaná, ale je to – jak říká kolegyně Ondrušová ze Slovenska – že jste exponováni nějakou vibrací, ale jste jí exponováni pořád. Když třeba kape kohoutek, nebo si představte, že bydlíte v blízkosti nějaké silnice, a okolo jede auto, nebo autobus, nebo tramvaj. Tak ona projede, nebo zazvoní, a odjede, takže je to chvilkové. A teď si představte, že hluk z tramvaje tam máte po dobu týdne třeba, když fouká, a pořád to hučí a vibruje.

Martina: A ještě svítí.

Hynek Beran: Ještě svítí a bliká. A to si, dejme tomu, můžete zatáhnout záclony. Ale není to dobré pro epileptiky, protože stroboskopický efekt je velmi nebezpečný pro lidi, kteří mají nějaké problémy tohoto typu. Ale ono to i vibruje, a účinek těchto vibrací není ještě probádán. Akorát je tedy probádáno, že zvířata se toho bojí, a utečou, a už tam nejsou, když jsou tam nějaké vzácné biotopy.

Ale když se bavíme s příznivci, nebo s těmi, kteří tady říkají, že je to krásné, že je to zelené, tak říkáme: „Fajn, ale my tady máme řadu publikací. Třeba na Slovensku mají asi 450stránkovou publikaci, která není ideologickou agitkou. V této publikaci jsou citovány prameny o škodách, které tyto elektrárny způsobily, a některé z těchto pramenů jsou velmi renomované, takže jsou důvěryhodné. Není to prostě tak, že by to někdo psal na Facebooku, tyto zdroje jsou výrazně jiné. A tyto případy tady existují.“

Představte si, že máte třeba dítě, rodinu, a na jedné straně máte doloženo, že ve Francii nějací doktoři už uznali, že kvůli tomu je někdo nemocný, nebo zdravotně postižený, a dokonce jim to uznal soud. A tady vám někdo říká, že to nic nedělá. Takže my jenom neznáme míru, nevíme, jestli třeba daný manželský pár byl nějak výjimečně citlivý, který se tam sesunul, nebo jestli to byl pár z běžné populace.

Takže bychom museli udělat nějaký experiment, že bychom vzali nějaký statistický vzorec populace, nechali každého bydlet pod turbínou, a pak – třeba za dva roky – vyšetřili, jak mají pevné zdraví, protože by tato expozice už chvilku trvala. Každopádně je tady určité riziko, které není pojmenováno. A já vždycky říkám příznivcům, když volají, že je to zelený, a: „Ty jsi proti Green Dealu, a nechceš zachránit planetu,“ tak já říkám: „Dobře, já jsem obyčejný analytik, tak mi doneste vaše studie o tom, jak se někdo pod takovou elektrárnou uzdravil, nebo jak mu tam prosperují vysmáté dětičky. Nebo jestli tam máte nějaké Lurdy, že když tam někdo přijel na vozíku s berlemi, a v těch vibracích, a v tom hluku potom odešel po svých – tak prosím. Ale doneste to. Protože pokud jsou na jedné straně doloženy škody, a druzí jenom říkají, že nic takového neexistuje, tak ať doloží něco svého.“

Kilowatthodina z větru stojí 3,20 koruny, z nového jádra by vyšla na pouhých 90 haléřů

Martina: Tak když to dokázali Laponci, tak třeba se to podaří i u nás. Pojďme se ještě podívat na efektivitu těchto větrníků. Slunce dává v Česku 17 procent elektřiny tisíc hodin v roce. Problém trochu je, že rok má 8760 hodin. A vítr fouká jen 2500 hodin v roce, a to poměrně slabě. Ty říkáš, že stabilní ani levné dodávky z větrných elektráren prostě nebudou. A myslím, že na základě těchto faktů větru, dešti, ani slunci neporučíme, a dá se to skutečně spočítat ani ne trojčlenkou. Ve tvém materiálu „Energetika, ekologie, ekonomika“ dokonce připomínáš – a to mě teď zajímá – že větrné elektrárny dávají pětkrát až desetkrát dražší elektřinu, než jaderné. Opravdu? A čím to?

Hynek Beran: Tak si to pojďme spočítat. Cena, kterou v aukcích na ministerstvu nabízejí za jednu kilowatthodinu, je 3 koruny 20 haléřů. A každý si to může ověřit, když se podíváte na jejich webové stránky.

Martina: A tyto aukce končily 24. února, takže dokonáno jest.

Hynek Beran: Já doufám, že tyto prostředky uděleny nebudou. Protože to, že tady v symbolický předvečer Vítězného února zvítězila nějaká podivná zelená revoluce – tak to myslím, že i v případě, že by si vláda troufla tyto kontrakty podepsat…

Jedna věc je, že vláda, nebo ministr Havlíček, tyto aukce nějakým způsobem ukončí, nebo že je v takovémto případě dotáhnou. A druhá věc je, jestli si vláda v tomto klimatu troufne tyto kontrakty podepsat. To je otázka, protože je to částečně i hospodářský tunel, při těch cenách elektřiny.

A když tedy jeden typ elektřiny stojí 25 haléřů, a druhý typ elektřiny 3 koruny 20 haléřů, tak tento cenový rozdíl je vidět na první dobrou. A když bychom to srovnali: Oni říkají: „Ano, ale toto je cena z nějakého starého jaderného reaktoru, a musíme stavět nový.“ Tak když budete počítat se mnou, aby se to dobře počítalo, tak nový je třeba za 240 miliard, a vydrží nám 60 let. Takže v průběhu této doby musíme každý rok za tento reaktor zaplatit 4 miliardy.

Tato doba je dlouhá, částka je také vysoká, a reaktor, když je to dvanáctistovka, tak nám vyrobí zhruba 10 miliard kWh do roka, takže je to jedna za 40 haléřů investice. Takže dejme tomu, že máme 25 haléřů za provoz – provozní náklady nebudou jiné, než jsou ve stávajícím – a k tomu přidáme 40 haléřů investice.

A teď někteří říkají, že je k tomu potřeba přidat i nějaké náklady finanční. Je to otázka, protože si myslím, že v době energetické krize jsme si už ten reaktor zaplatili jednou, možná dvakrát. Ale i kdybychom si na to museli půjčit v bance, tak tyto finanční náklady bývají podobné s náklady provozními. Takže dejme tomu, že provozní náklady vezmu krát dva, tedy 25 a 25, tedy 50 haléřů, a 40 haléřů na investici, takže jsme někde na 90 haléřích versus 3,20 korun.

Tak kde si postavíme nový jaderný reaktor? Temelín je udělán na to, že se tam vejdou ještě dva, a nemusíme tam vůbec připojovat kabely, jsou tam rozvodny, nemusíme tam vůbec přivádět vodu. V Temelíně je prostě plac, který je udělán na to, že tam budou ještě dva reaktory, a vůbec nic tam nemusíme stavět, všechno tam je, a do krajiny nepřidáme vůbec žádný nový prvek, a je to několikrát levnější.

Celý rozhovor s Hynkem Beranem o energetické politice, větrných elektrárnách, emisních povolenkách a cenách elektřiny si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.